Narozen roku 1919 v Praze. Český malíř, grafik, sochař a scénograf. Studoval na UK v Praze, VŠUP a soukromě u E. Frinty. Byl členem skupiny Máj 57, tvorbou byl spřízněn s malíři z okruhu skupiny 42. Námětem jeho obrazů jsou civilistní témata (pražská předměstí, pískovny, navigace), krajiny a figurální motivy. V dobách, kdy malíři z různých pohnutek malovali továrny, stroje, velkorypadla, těžní věže, kombajny, jako symbol či průvodní jev budování a pokroku, dokázal Vlastimil Beneš kouzlem uměleckého citu právě tyto motivy převést do podoby něžné grotesky. Nostalgie jeho obrazů a poetika jsou jednoznačným prvkem malíře, kterému se poslední dobou dostává stejného uznání jako jeho již slavným generačním souputníkům Kamilu Lhotákovi, Jiřímu Kolářovi nebo Janu Zrzavému. Vytvářel také scénické návrhy, loutky a plastiky. Téměř výhradně se věnoval technice olejomalby, v počátcích také kresbě a akvarelu. Vlivem cest se do obrazů postupně dostávala také krajina italská a španělská. Mezinárodního uznání dosáhl jako scénograf Radokova filmu Johanes doktor Faustus, jemuž byla udělena Velká cena benátského filmového festivalu. Zemřel roku 1981 v Praze.