• 636188968530131250_Zoubek1.JPG
  • 636188968951068750_Zoubek3.JPG
  • 636188969030287500_Zoubek4.JPG
  • 636215903880897473_aaa1.JPG

Zoubek Olbram
*1926 +2017

Zvídavost - Očekávající

ID Aukce: 140
olovo/zlato - 59 cm
Odhad Galerie Kutná Hora v Kč

50 000 - 60 000
Vyvolávací cena:

25 000 Kč

Aktuální cena:

81 000 Kč

zbývá: 

Ukončeno

Minimální příhoz:
5 000 Kč
Pro podání nabídky do aukce se přihlašte nebo registrujte.
Účastníků: 7
Příhozů: 19

Socha vytvořená mistrem v roce 1994, jedná se o čtvrté dílo roku 1994. Pravost sochy je potvrzena přímo autorem díla - potvrzení poskytneme vítězi aukce. Nabízíme Vám komorní plastiku, s pozlacenými šaty a vlasy, vysokou 59 cm a připevněnou na dřevěné fošně 70 x 20 cm. Jedná se o vzácněji se vyskytující nástěnný model. Současně mistr vytvořil i "stojící" plastiku. Nástěná adjustace byla dělána v ateliéru v případě, že se majitelům sošky na tenkých špičkách "kácejí". Dražená soška je v soupisu díla mistra Olbrama Zoubka od pana Jana Kapusty, má číslo 857. Soupis byl publikován v monografii v roce 1996. Citace z monografie: " 857. Zvídavost - Očekávající, leden 1994, variantní návrh sochy pro vstupní prostoru Rektorátu Masarykovy univerzity v Brně, odlitek, olovo, částečně zlaceno, výška 59 cm, lito 5 x. Dva odlitky předány Nadaci Universitas Masarykiana, Brno, z nichž jeden určen jako Cena Nadace Universitas Masarykiana." Zoubkova cesta do Řecka v roce 1958 poznamenala provždy jeho vztah k antice, jediným námětem jeho práce se stal člověk a lidské tělo. Charakteristickým rysem Zoubkových plastik jsou zejména vertikální figury s dlouhým protaženým tělem, napínavým projevem vyjádřenými gesty, polohou či nakloněním. Specificky rozrušený povrch jeho soch vzniká dolepováním a odštěpováním drobných kousků hlíny. Sochy, plastiky a reliéfy tvoří Olbram Zoubek z bronzu, cínu nebo cementu, jejich části jako vlasy nebo šaty pozlacuje. Sochu do aukce poskytla malířka, sběratelka a obdivovatelka O. Zoubka z Plzeňského kraje. Přejeme Vám příjemnou aukci této nádherné sošky.

Narodil se 21. dubna 1926 v Praze. Český sochař, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů současnosti. Studoval na VŠUP v Praze v ateliéru prof. Josefa Wagnera (1945-1952). Roku 1951 začal s restaurátorskou prací, specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. Od roku 1959 byl členem skupiny TRASA, od roku 1987 zakládající člen NOVÉ SKUPINY a od r. 1991 členem UMĚLECKÉ BESEDY. Od roku 1952 žil se svojí první manželkou, význačnou českou sochařkou Evou Kmentovou. Poté žil s druhou manželkou Marií střídavě v Praze a v Litomyšli. Syn Jasan Zoubek se v poslední době stává výraznou postavou mladého českého sochařství. Zážitek z cesty do Řecka v roce 1958 Olbrama Zoubka provždy poznamenal vztahem k antice s vědomím ušlechtilého poslání umění, ideálu lidskosti a stále se opakujících osudových témat. Výtvarný názor si ovšem od počátku formoval poznáním díla klasiků moderního sochařství. Setkání s dílem Alberta Giacomettiho v Paříži upevnilo jeho názor, že nastoupená cesta je ta správná. Vyvinul osobní styl integrálního figuralismu, jehož smysl vyjádřil lakonickým: “dělám lidi, na které myslím”. Na konci 60. let se jeho tvorba dostala do blízkosti nové figurace, k níž měl zároveň vztah kritický, neboť figuraci chápe jako kontinuitní, od paleolitu po současnost. Záleží mu na sdělnosti a na přímém kontaktu s divákem. V roce 1969 na výstavě Socha a město vystavil skupinu postav na náměstí mezi chodce. Roku 1966 se účastnil mezinárodního sochařského sympózia v St. Margarethen v Rakousku, 1969 sejmul posmrtnou masku J. Palacha, na výstavě Socha a město v Liberci obdržel cenu Matyáše Bernarda Brauna III. stupně, účastnil se mezinárodního sochařského sympózia u Ferdersee v SRN. Na 2. pražském salónu v domě U Hybernů v Praze získal I. cenu SČVU, provedl náhrobek J. Palachovi, 1970 provedl náhrobek J. Zajícovi. V době tzv. normalizace nemohl svobodně tvořit, věnoval se proto restaurátorství. Od roku 1974 jako vedoucí skupiny skvělých a stejně režimem postižených výtvarníků Václava Boštíka, Zdeňka Palcra a Stanislava Podhrázského po 17 sezón restauroval plášť renesančního zámku v Litomyšli. Jeho dílo je nejen početné, ale má i velké rozpětí, od komorních plastik, volných i reliéfních, k monumentálním. Rád spolupracuje s architekty, je autorem četných realizací v interiéru i exteriéru – mimo jiné sochařského portrétu Jana Palacha nebo hrobky rodiny Havlových. Jeho oblíbenými materiály jsou osinkocement, olovo a cín, zvýrazněné působivosti dosahuje polychromováním a zlacením. Uskutečnil několik desítek výstav v Čechách a v zahraničí, mimo jiné v Krakově, Vídni, Essenu, Kielu, Frankfurtu nad Mohanem, Berlíně a Paříži. Zoubkovo dílo je zastoupeno Národní galerii v Praze, Museu Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Moravské galerii v Brně, Alšově jihočeské galerii v Hluboké na Vltavou, Muzeu umění Olomouc, v řadě regionálních galerií a v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí (v Ribble Valley v Anglii je kolekce třiceti převážně bronzových soch). Největší soubor jeho prací je v majetku města Litomyšle a je vystaven ve stálé expozici ve sklepení litomyšlského zámku. Zemřel 15. června 2017 v Praze.

Dále doporučujeme