Narodil se roku 1931 v Mukačevu. Studoval na akademii v Miškolci v Maďarsku (1944 - 1946). Po sedmiletém věznění v Jáchymově z politických důvodů uveřejnil první kresby v Divadelních novinách (1960). V 60. letech nacházel výtvarnou inspiraci v hudbě – zejména v jazzu a vytvářel první strukturální obrazy s jazzovou tematikou. V polovině 60. let se začal umělecky prosazovat i v zahraničí, podílel se na výtvarné podobě čs. Pavilonu na EXPO v Montrealu. R. 1968 emigroval do Německa, odkud pak odjel do Norska. 1969 se vrátil do Čech, koncem roku se ale definitivně uchýlil do exilu. Stal se ilustrátorem v norském nakladatelství Bokklub a začal pracovat na malířském cyklu Lidská práva (1970 – 1975), který po galeriích putoval v celé svobodné Evropě. R. 1973 pomáhal zřídit první čs. Galerii v exilu (Galerie O. Krause, Švýcarsko). Společně s dalšími umělci, např. Jiřím Kolářem, se stal nejvýznamnějším exilovým výtvarníkem. Roku 1989 se vrátil do Prahy, dokončil cyklus o W. A. Mozartovi (1991), věnuje se ilustracím učebnic a knih (více než 150). V roce 1995 zvolen prezidentem Lyry Pragensis. 1997 otevřel ateliér VOX HUMANI, kde pořádá setkání s významnými osobnostmi českého kulturního života. Zastoupen v mnoha sbírkách – Pinakotéka Neapol, Universitat Oslo, National Gallerie v Římě, Yad Vashem v Jeruzalémě, Kunstamt v Berlíně, Kunstmusseum ve Švédsku, Collet Colection v Paříži, i v soukromých sbírkách několika prezidentů (Václav Havel, Flavio Cotti, Gerrge Bush) a nosielů Nobelových cen (Sir Eckles, Elie Wiesel, Alexander Solženicyn) a jinde. Jeho díla vyzařují dva motivy – buď svobodu s lidskými právy nebo hudbu. Zemřel v roce 2004 v Praze