Narozen roku 1870 ve Strakách u Nymburka. Kreslíř, malíř žánrů, podobizen, ale byl také autorem několika ilustrací. Vystudoval Umělecko průmyslovou školu v Praze u prof. Ženíška, studoval také sochařství u profesora J.V.Myslbeka. Po 4 letech odešel do ateliérů prof. Pirnera a Sequense. V r. 1893 musel narukovat, z kasáren v Tridentu však zběhl a protloukal se Itálií. Poté pobývá v Paříži, kde se živí ilustrováním časopisů, např. „Monde illustré“. První zakázky prý získal tak, že mu je přenechal malíř Luděk Marold, který sám byl zavalen prací. Spolupracoval také s Mihálym Munkácsym, později asistoval malíři Albertu Besnardovi při realizování maleb v Comedie Francaise a v Petit Palais. V roce 1900 obdržel na světové výstavě v Paříži čestné uznání za podobiznu své sestry. Výstav v Salonu se zúčastňoval pravidelně a jeho díla byla kupována do státních francouzských sbírek. V roce 1902 byl členem Rodinova doprovodu při jeho návštěvě Prahy. Ilustroval s Alf. Muchou franc. překlad Poggiova spisu „Jean Huss“. Po návratu do vlasti se v roce 1908 usadil nejprve v Nymburku a poté se přemístil do Prahy. Dědinovo pojetí ilustrací a žánrových výjevů bylo blízké Luďku Maroldovi. Ve svých portrétech, náboženských a historických výjevech navazoval jednak na současníky, přední představitele akademické a historizující malby v Evropě, jednak na staré mistry. Mondénní efektnost a koketnost jeho pařížských děl byla střídaná kompozicemi akademické ukázněnosti, inspirované malířstvím renesance a baroka. Čestné místo zaujímají v jeho díle kresby ze života Husova. Zemřel roku 1955 v Tatobitech u Semil.