Zoubek Olbram

Narozen: 1926, Zemřel: 2017
Narodil se 21. dubna 1926 v Praze. Český sochař, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů současnosti. Studoval na VŠUP v Praze v ateliéru prof. Josefa Wagnera (1945-1952). Roku 1951 začal s restaurátorskou prací, specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. Od roku 1959 byl členem skupiny TRASA, od roku 1987 zakládající člen NOVÉ SKUPINY a od r. 1991 členem UMĚLECKÉ BESEDY. Od roku 1952 žil se svojí první manželkou, význačnou českou sochařkou Evou Kmentovou. Poté žil s druhou manželkou Marií střídavě v Praze a v Litomyšli. Syn Jasan Zoubek se v poslední době stává výraznou postavou mladého českého sochařství. Zážitek z cesty do Řecka v roce 1958 Olbrama Zoubka provždy poznamenal vztahem k antice s vědomím ušlechtilého poslání umění, ideálu lidskosti a stále se opakujících osudových témat. Výtvarný názor si ovšem od počátku formoval poznáním díla klasiků moderního sochařství. Setkání s dílem Alberta Giacomettiho v Paříži upevnilo jeho názor, že nastoupená cesta je ta správná. Vyvinul osobní styl integrálního figuralismu, jehož smysl vyjádřil lakonickým: “dělám lidi, na které myslím”. Na konci 60. let se jeho tvorba dostala do blízkosti nové figurace, k níž měl zároveň vztah kritický, neboť figuraci chápe jako kontinuitní, od paleolitu po současnost. Záleží mu na sdělnosti a na přímém kontaktu s divákem. V roce 1969 na výstavě Socha a město vystavil skupinu postav na náměstí mezi chodce. Roku 1966 se účastnil mezinárodního sochařského sympózia v St. Margarethen v Rakousku, 1969 sejmul posmrtnou masku J. Palacha, na výstavě Socha a město v Liberci obdržel cenu Matyáše Bernarda Brauna III. stupně, účastnil se mezinárodního sochařského sympózia u Ferdersee v SRN. Na 2. pražském salónu v domě U Hybernů v Praze získal I. cenu SČVU, provedl náhrobek J. Palachovi, 1970 provedl náhrobek J. Zajícovi. V době tzv. normalizace nemohl svobodně tvořit, věnoval se proto restaurátorství. Od roku 1974 jako vedoucí skupiny skvělých a stejně režimem postižených výtvarníků Václava Boštíka, Zdeňka Palcra a Stanislava Podhrázského po 17 sezón restauroval plášť renesančního zámku v Litomyšli. Jeho dílo je nejen početné, ale má i velké rozpětí, od komorních plastik, volných i reliéfních, k monumentálním. Rád spolupracuje s architekty, je autorem četných realizací v interiéru i exteriéru – mimo jiné sochařského portrétu Jana Palacha nebo hrobky rodiny Havlových. Jeho oblíbenými materiály jsou osinkocement, olovo a cín, zvýrazněné působivosti dosahuje polychromováním a zlacením. Uskutečnil několik desítek výstav v Čechách a v zahraničí, mimo jiné v Krakově, Vídni, Essenu, Kielu, Frankfurtu nad Mohanem, Berlíně a Paříži. Zoubkovo dílo je zastoupeno Národní galerii v Praze, Museu Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Moravské galerii v Brně, Alšově jihočeské galerii v Hluboké na Vltavou, Muzeu umění Olomouc, v řadě regionálních galerií a v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí (v Ribble Valley v Anglii je kolekce třiceti převážně bronzových soch). Největší soubor jeho prací je v majetku města Litomyšle a je vystaven ve stálé expozici ve sklepení litomyšlského zámku. Zemřel 15. června 2017 v Praze.

Chcete se zúčastnit aukcí tohoto autora?
Zaregistrujte se nebo se přihlašte, Jste-li již registrován(a).

Registrovat ihned! Přihlásit

Položky aukcí tohoto autora

olovo/zlato - 59 cm

50 000 - 60 000
Aktuálně za 81 000 Kč
Konec aukce Středa22.02.2017, 19:10