Štáfl Otakar

Narozen: 1884, Zemřel: 1945
Narozen roku 1884 v Havlíčkově Brodě. Malíř, krajinář, grafik. Žák profesora Ferdinanda Engelmüllera, za kterým do Prahy „zběhl“ z gymnaziálních studií – k malé radosti svých rodičů. Když se však už po půl roce zúčastnil výstavy v Rudolfinu a prodal tři akvarely, získal si opět (a natrvalo) jejich úctu. Za první světové války organizoval humanitární akce ve prospěch sirotků a válečných vdov a angažoval se ve veřejném životě rodného města. Po válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. Jeho náměty tvořila zátiší starých pražských uliček a domů, stejně jako rodného Havlíčkova Brodu a později slovenských velehor. Mnohé z jeho tatranských motivů jsou naprosto jedinečné – zachytil je z míst, kam mohl dosáhnout jen zkušený horolezec. Jeho výtvarná činnost však zahrnovala prakticky všechny představitelné žánry: byl vynikajícím grafikem, průkopníkem novodobého plakátu; vynikl v tvorbě barevných dřevorytů a ex libris – vytvořil více než 200 jemných grafických listů pro mnohé významné osobnosti; je autorem předlohy dvou poštovních známek s námětem Vysokých Tater; jeho perokresby, dřevoryty a malované obrázky provázejí více než stovku knih: např. Karafiátovy Broučky, Máchův Máj a Cikány či Havlasovy cestopisy. Pracoval také jako scénograf v Národním a Vinohradském divadle. Jako vedoucí grafického oddělení v tiskařských závodech Politika, Ottově i vlastním nakladatelství se výrazně podílel na knižní tvorbě. Před 1. světovou válkou se dokonce zapojil do filmové tvorby jako režisér pěti filmů, v některých z nich i hrál. Patřil mezi organizátory mnoha významných společenských a kulturních akcí, divadelních a filmových představení, společenských setkání a výstav na všech místech, kde se pohyboval, což byla především osa Havlíčkův Brod – Praha – Vysoké Tatry. Na dlouhém seznamu aktivit Otakara Štáfla je jedna, za kterou si ho váží všichni milovníci hor: stal se iniciátorem myšlenky a zakladatelem tatranského symbolického hřbitova obětem hor poblíž Popradského plesa. Štáfl nemaloval jen Tatry. Nezapomínal ani na svou rodnou Vysočinu. Mezi jeho nejoblíbenější patřily vršky mezi Zbožicí a Horní Krupou, ale i v Havlíčkově Borové, na Humpolecku a Chotěbořsku. Zde všude maloval nejvíce v posledních letech svého života, za druhé světové války. 14. února 1945 byl jeho ateliér na Vinohradech zasažen bombou spojeneckých letadel (kvůli navigační chybě byla bombardována Praha místo Drážďan). V troskách domu manželé Štáflovi zahynuli. Z jejich velké umělecko-historické knihovny zbylo pouhé torzo. Dnes je uložené v muzeu v Havlíčkově Brodě. Lze-li o někom hovořit jako o česko - slovenské osobnosti, pak je to právě akademický malíř Otakar Štáfl.

Chcete se zúčastnit aukcí tohoto autora?
Zaregistrujte se nebo se přihlašte, Jste-li již registrován(a).

Registrovat ihned! Přihlásit

Položky aukcí tohoto autora